Červen 2011

V přístavu (básnička)

28. června 2011 v 21:15 | B. |  Moje tvorba
Písek a slunce, moře a vlny
plantáže kávy, pole bavlny
tohleto místo je jako sen
tady se paří celičkej den!

když prachů máš dost,
je žít tu radost,
košilka armani, botky lacoste,
od rána vyhlížím nějakou kost.

polib mi zadek, když problém máš
- tenhleten přístav je jenom náš
lodě jsou naše a z cigaret dým
ten tě štvát nemusí, dyť daně platím.

turisti přichází za památkama,
dcerky se nudí, nějaká je tu sama
po pláží houpavým krokem jdu
s úsměvem na tváři, mušli jí najdu

už z dálky každá můj parfém cítí
pokaždý nějaká do sítí se chytí...
ty vole, nemáš představu,
jaký to je, bydlet v přístavu!



Vážně chceš stroj času?

10. června 2011 v 21:10 | B. |  Na téma
Udělal jsi v životě něco, co by jsi chtěl vrátit zpátky? Snad každý bezmyšlenkovitě řekne, že ano. Líbilo by se nám napravit chyby, které se nám staly, líbilo by se nám začít znova. Nebo bychom rádi zůstali o chvíli déle v okamžiku, kdy jsme byli šťastní - zastavit čas. Nemluvě o touze nakouknout do budoucnosti. Chtělo by to prostě stroj času.

Stroj času, podle mé fantazie auto (ano, to ty filmy...) plné ozubených koleček, ukazatelů, měřičů, hodin, páček a dalších serepetiček. Věc, která by nám dovolila zacházet s časem tak, jak se nám hodí. Doteď čas nemilosrdně manipuloval s námi, odpíral nám prodloužení hezkých chvil a zato prodlužoval ty nepříjemné, nechával nás stárnout a vůbec si z nás dělal srandu. Ale teď se to změní. Nasedneme do auta, zapneme si pásy a čas a jeho zákony obejdeme...

Ale teď vážně. Opravdu by jste chtěli zpátky do minulosti a předělávat tam něco, co se tenkrát nepovedlo? Tahle změna by změnila celý váš život. Jedna událost ovlivní druhou a ta zase další, a najednou je člověk někde jinde... a vůbec není jisté, jestli bude tam, kde chtěl. Nikdo totiž není dokonalý a chyby nám také čímsi pomáhají. A pokud na nich nevidíte vůbec nic pozitivního, musíte uznat, že je díky nim alespoň život pestřejší a odlišují nás. S perfektními lidmi, vlastně "roboty", by žádná zábava nebyla... a přestože i já bych ráda změnila několik (hodně) věcí ve svém životě, jsem ráda za to, kde a kdo teď jsem.

Navíc všechny ty chyby napravovat, pořád ve stroji lítat časem sem a tam, to by mi dalo hodně práce.
A času, haha.

Na druhou stranu - co budoucnost? Vážně chcete vědět, v kolika umřete, jestli pojedete do New Yorku a jestli vás přítel podvede? Já ani ne, jak už jsem tvrdila v článku o budoucnosti (tady), budoucnost se mění s tím, co děláme teď, s každým naším krokem. A tak nejen, že ji stejně jednou zažijeme (a nebo taky ne), ale může se ještě desetkrát změnit.
A i kdyby ne, vědět, že mě ve dvaceti přejede auto, by mi do života moc optimismu nepřidalo...

Přítomnost, to je to, o co tady jde. Jenom teď a tady máme nějakou jistotu. Přestože zastavit nějakou hezkou chvilku, nebo ji přehrát několikrát dokola, je dobrá představa, ale právě plynulost času je jeho kouzlem. Něco pomíjí a něco vzniká. Možná mluvím jak nepovedená encyklopedie, ale vidím to tak. Každý zážitek by se přece po opakovaném "projíždění" okoukal.

Takže nebrečte, že zatím žádný stroj času není k dostání.
Když zrovna budete nadávat, jak by se hodil, řekněte si, "opravdu ho potřebuju??"

Proč nenapsat pohádku?

1. června 2011 v 21:07 | B. |  Na téma
Nepřemýšlela jsem a nepátrala jsem po tom, co by mohlo být dalším tématem týdne, ale když jsem to osudné slovo poprvé spatřila, bylo mi jasné, že mám prostě štěstí. Pohádky. Právě před pár dny jsem totiž v šuplíku objevila pár papírů s něčím, čemu jsem se odvážila říkat příběhy, s něčím, co jsem kdysi dávno napsala a pak na to jednoduše zapomněla. Byl to začátek pohádky, a když jsem si ji přečetla, řekla jsem si, "proč ji nezkusit dopsat?". A přestože jsem zatím žádnou rozsáhlejší povídku nedotáhla do konce, teď jsem se rozhodla se o to pokusit.
Protože tohle nebude ledajaká obyčejná pohádka! x)



Pohádka - 1. kapitola aneb Jak se král rozhodl provdat dcery

1. června 2011 v 21:00 | B. |  Moje tvorba
1.

Bylo nebylo jedno veliké království a v něm žil bohatý král a jeho čtyři dcery. Král už nebyl nejmladší, šedivěl a vousy mu rostly až k zemi, a tak se jednoho dne rozhodl dcery provdat. Svolal proto na svém hradě obrovský okázalý ples. Hudba hrála, princezny tančily a culily se, zatímco král ostřížím zrakem sledoval nápadníky a občas nechal někoho vyhodit.
Brzy si oblíbil čtyři mladé prince, pro jeho dcerky jako stvořené. "Tenhle má určitě hudební talent, ten druhý, to je pořádná korba, tamten má určitě bohatou rodinu a tuhleten, ten zase řeční jako filozof!" liboval si král. Nevěděl však, kterého prince které princezně přiřadit, aby ti jeho cukrouškové nebyli navztekaní. Zamyslel se, jak jen to král dokáže, a rozhodl se prince podrobit zkoušce, aby poznal, co jsou zač.
Inu sezval ony prince a poslal je na blízký kopec ke sluji, kde prý žije bájný drak. Ten drak už sice nevyžaduje princezny ke svačině - je doba pokroku a ke všemu, kdo by jedl ty rozmazlence - ale přeci jen je to obluda a ničí nebohým zemědělcům úrodu. "Zabte ho, no šup šup, a bez dračího zubu jako důkazu se mi nevracejte!" vyhnal je papá suverénně.
Princi se tedy vybavili mačetami, puškami a meči a vydali se na cestu. Šli a šli, přešli mnoho kopců a prošli mnoho lesů, a hele! Opravdu, drak jako hora, leží si tak na zádech a opaluje se. "Do boje!" zapištěl fistulí statečný (pravděpodobně mutující) princ a pustil se do draka a ostatní za ním. Bili se, kordy třískali, princové vřískali a drak se smál, jak to lechtalo.
Padl první princ krutému draku v chřtán (no pochopte, drak už dlouho maso nejedl), padl i druhý princ a hned po něm třetí.
Ten chudák čtvrtý se na to všecho díval, poté co se po pár nevydařených výpadech decentně odklidil za strom. A když krvavá lázeň skončila a drak si lehl k odpolední siestě, vrhl se bleskurychle zbylý princ k jeho hubě. V rukou měl parádní, masivní kleště (tatínek byl zubař, než vyženil královskou korunu) a narkóza-nenarkóza vyjukanému draku vytrhl zoubek z úst.
Než se drak vzpamatoval, princ už zmizel v dáli. "Co se budu za ním honit, s plným břichem!" odfrkl si drak a znovu se položil do trávy na sluníčko. Potom poslal družku pro obklad na pusu.

Tak se stalo, že na čtyři princezny zůstal jen jeden princ.



Co myslíte, jak to dopadne?
Pokračování příště ;)