Mise: šprt zahájena aneb jak přežít na planetě gympl

11. září 2011 v 18:16 | B. |  Blog
A je to tady. Ano, je to tady už dva týdny, ale ta hrůza na mě dolehla teprve teď. Nový školní rok!
Možná jste si všimli, že jsem docela dlouho nepřidala žádný článek - jednoduše jsem byla přes prázdniny dost zaneprázdněná. Užila jsem si volna jak jen se dalo, ale teď jsem zase tady, v kruté realitě plné úkolů, problémů a nelidského vstávání v šest hodin.

Tento rok je pro mě ale v mnohém úplně jiný. Začala jsem jej bez spousty známých lidí, bez představy co mě čeká a bez své nejlepší kamarádky. Ocitla jsem se na střední, na gymplu, na který jsem se ještě loni zoufale toužila dostat. A teď jsem tady. Jupí. Né, že bych nebyla šťastná, že se moje ambice vyplnily, jenže samozřejmě to není tak růžové.

Přestože na adapťáku, který byl dokonce lepší než jsem si troufla čekat, jsem poznala svoji úžasnou třídu (alespoň zatím úžasnou) a tak moje obavy ze špatného kolektivu můžou jít stranou, úsměv mi docela rychle pohasl. Proč? Protože jsem si nastavila laťku dost vysoko. Jinými slovy, nejspíš jsem na gympl prostě nedostatečně geniální. To jsem zjistila hned poté, co nám jeden učitel po druhém odvykládal seznam svých požadavků (hodně), systém svého známkování (krutý a pro mě naprosto nedosažitelný, pokud chci za 1) a výhody (žádné... nebo jsem zrovna usnula? Aha, výhoda zní: pokud to všechno přežiju, budu strašně moc chytrá. Haha.).
Propadla jsem depresi. Přestože na základce jsem jedničku nebo dvojku jenom s malým množstvím snahy nějak získala (vážně nevím jak!), vypadá to, že tady ji dostanou jen vyvolení. A to jsem se ještě nezmínila o tom, jak jsou všichni kolem mě nehorázně chytří!
Zkrátka jsem se dostala na jinou planetu a namísto nekonečných párty a užívání si, budu muset horko těžko bojovat o přežití.

Ale abych si už přestala stěžovat....
od včerejška jsem vybavena mocnými zbraněmi. Nakoupila jsem za astronomické peníze obrovský štos učebnic, pobrala jsem v papírnictví všechny možné slohy a sešity. Jsem tedy připravena začít svoji misi, totiž stát se alespoň malým, podprůměrným šprtem. Nic jiného mi nezbývá.
Budu hezky sedávat v prvních lavicích, mluvit jen když se mě profesor zeptá (profesor? proboha, to snad nikdy nevyslovím!!) a smát se jen v případě vtípků o mechanice tělesa.

Můj studentský život začíná.
Ale víte co, učňák nebo umělecká to jistí :D :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gordi Gordi | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 21:03 | Reagovat

Děláš si legraci? Taky začínám na gymplu, a mám úplně stejné problémy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama